Letos, stejně jako v posledních dvou letech, vyšlo nádherné počasí na konec sezóny. Rozhodovali jsme se mezi Donovaly a Bassanem del Grapa. Zvolili jsme Donovaly a udělali jsme dobře, protože v Bassanu pořád pršelo :-). A tak jsme v podstatě v kompletní sestavě aktivních pilotů Vostrombouchu (já, Libor, Rebel a Máza) ve čtvrtek 28. září vyrazili směrem na Nízké Tatry. Aleš přijel i s rodinkou až v sobotu. Libor s Alešem se do Donoval vrátili po 20 letech, my s Mázou jsme tam byli na závodech. Přesto to pro nás byla jen malá výhoda. Všichni jsme se s terénem seznamovali v podstatě stejně jako Rebel, který tam byl poprvé.

Létali jsme všechny čtyři dny až do neděle. Ve čtvrtek jsme sice vyjížděli z Přílep už v 6 ráno, ale kvůli zácpě před Žilinou jsme asi o 3/4 hodiny propásli parádní startovací okno. Tři piloti, kteří to před námi stihli, uletěli krásných cca 75 km s návratem. My jsme po výšlapu na start jen koukali na obrovský mrak nad celým údolím.

V dalších dnech už to taková sláva na dlouhé přelety sice nebyla, ale ve vzduchu jsme si užili dost, létali jsme aspoň k Ružomberku a kochali se krajinou v podzimních barvách. Vycházelo nám také stopování z přeletů zpět do Donoval (mimo Mázy, tomu nikdo nezastavuje :-)). A kromě létání jsme si vychutnávali příjemné ubytování v penzionu Vodár, saunu, luxusní halušky ve stylové kolibě s dobrým Zlatým bažantem, pivo různých příchutí v Donovalském pivovaru, kde mdlou chuť piva (sorry, Mázo, mě to prostě nechutnalo) vyvažoval moderní interiér v rockovém stylu, náročné výšlapy na start, jednu mimořádnou jízdu lanovkou na start za 17 euro na osobu (kromě Libora, ten chodil nahoru pěšky pořád), opékání špekáčů atd. Prostě parádní prodloužený víkend.

Na závěr se chci veřejně omluvit Liborovi. Žonglování s čokoládovou muffinou, bohatě posypanou drobenkou, v novém a čistém firemním autě, nebyl ode mne dobrý nápad… Libore, neudělal jsem to schválně, a díky, žes to pak za mě povysával :-).

Fotky najdete zde.

Martin